úvod

Adam a Eva,olej,157x96 cm,1969-70

Tvorba malíře a grafika Václava Zemana (1934) má dvě základní vývojové polohy: první je charakteristická důslednou, skoro až hmatatelně přesnou věcností, opírající se o viditelnou skutečnost, v druhé se více uplatňuje umělcova představivost a imaginace. Obě tyto složky tvoří syntézu jeho výtvarného myšlení, navzájem se prolínají, kombinují a kloubí, svoji protikladností si uchovávají schopnost neustálé proměny. Příznačné pro Zemanovu tvorbu je její lyrické napětí, dávající průchod moderní senzibilitě. Ta inspiruje umělcovu výtvarnost, jitří naše vnímání a celkem snadno nás také zavádí do nových, emotivních vztahů a souvislostí. Lyričnost vtiskuje také smysl obsahové invenci Zemanovy tvorby, vymezuje prostor pro uplatnění našich vnitřních hodnot a dispozic a ukazuje nám, nakolik jsme schopni nejen pasivně vidět, ale především aktivně vnímat objektivní skutečnost. Může být orientována i do oblasti absurdity a ironie, jak tomu ve skutečnosti je v případě několika jeho obrazů.

Jinou důležitou složkou Zemanovy tvorby jež bezprostředně souvisí s jeho činností v oblasti volné, užité a propagační grafiky je kresba, svoji významnou vazbou nejvíce fixovaná na skutečnost. Ta má v jeho díle význam vskutku prvořadý a určující, organicky spájí a uzavírá plochu obrazu, jejím prostřednictvím se rodí první představa, s ní souvisí celkové pojetí a koncepce obrazového prostoru. Je spojnicí mezi vnějším, viděným světem a vnitřním světem umělce.

PhDr. Josef Sůva